Víte, že u dětí existuje takový zvláštní „syndrom“ nechtít být velké?

U dětí, které mají nastoupit do školy se občas objevuje zvláštní věc. Někdy se nám může zdát, že dítě je mentálně či sociálně poněkud pozadu oproti svým vrstevníkům. Zkoumáme jeho způsobilost nastoupit do první třídy, přemýšlíme o odkladu. Mnoho rodičů tápe a neví si s touto situací rady. Vypadá to, že dítě nemá zájem o školu, o učení, o věci, které se mají doma udělat…

Má to své projevy. Někdy viditelnější, někdy více skryté. Dítě bývá v kontaktu vzpurnější, náladové nebo odmítavé a v projevu více dětské až utíkající do fantazií. Pokud si těchto projevů nevšímáme (říkáme si, ještě má čas) nebo je špatně vyhodnocujeme (asi má nějakou mentální poruchu), může se nám stát, že se vyvine problém, který se za pár let projeví.

Existuje totiž zvláštní „syndrom“, kterému říkáme, že dítě nechce být veliké. Jednoduše, nechce odejít z dětského světa. Dokonce, pokud z něj již vykročilo, tak někdy, jako by toužilo se vracet zpět do dětských let a prožitků.

Kde se to bere? Dnes upozorním na jeden skrytý motiv, který tyto děti mívají. Tím bývá pocit, že někde ztratili své dětství. A jedno z jakého důvodu.

Když dojde k této situaci, je potřeba si uvědomit, že jsme pravděpodobně měli někde své slepé místo. Své vlastní důvody, proč nám uniklo, že se tato situace začíná rozvíjet. V tomto případě je proto lepší, když využijeme pomoc odborníka, který má nadhled a věci rozumí. Je tu totiž jeden důležitý bod, a tím je důvěra dítěte. Protože dítě došlo do tohoto stavu, má pravděpodobně důvěru směrem ke své rodině narušenu a potřebuje s tím pomoci. Pomoc zvenčí, je tedy opravdu na místě.