Trauma – VZNIK TRAUMATU U DÍTĚTE

Aneb, všechno má svou příčinu.

Dnes se v článku podíváme na mechanismus vzniku traumatu u dítěte.

I trauma, vzniklé u dítěte má svoji příčinu. Dá se říci, že se na trauma u dítěte můžeme podívat ze dvou úhlů pohledu. Z pohledu reakce na to, co se stalo nebo z pohledu následku z toho, co se mělo stát a nestalo se. Zvlášť silný důsledek nastává, pokud aby tyto varianty se scházejí a působí souběžně.

1/ Reakce na to, co se stalo

Nervová soustava dítěte není připravena na zpracovávání složitých životních situací, porozumění a vyhodnocování emocí. Proto může dítě uvíznout v subjektivním prožitku a v reakcích na prožitou situaci, kterou neumělo dítě zpracovat. Většinou se jedná o dlouhodobě prožívané opakující se situace, které narušují pocit bezpečí a jistoty. V důsledku nepříznivé, stresové nebo život ohrožující události je nervová soustava malého dítěte přehlcena a pod vlivem traumatu se může stát, že se nevyvíjí způsobem odpovídající věku.

Vzniku traumatu je přičítáno třeba:

  • ztrátě vazby s blízkou osobou
  • nenavázání citové vazby s blízkou osobou
  • zanedbávání,
  • zneužívání (citové, emocionální, sexuální)
  • agresi a ubližování od nejbližších

2/ Co se mělo stát a nestalo

Život člověka v prvních měsících života plně odkázáno na pomoc a péči nejbližšího okolí. Jedná se o fázi přežití, kdy dítě není schopno si zajistit přežití samo.

Co se dále děje ve vývoji dítěte? Dítě si hledá a vytváří první citovou vazbu, která zajišťuje bezpečí a dává jistotu. Obě tyto fáze jdou ruku v ruce a dávají mozku informaci o tom, že není třeba bojovat o holý život a že je možné ve vývoji postoupit dál a objevovat okolí. Pokud se dítě přesvědčí o tom, že nemá tuto jistotu naplněnu, jeho nervová soustava je zaujata i nadále bojem o život a tak se i vyvíjí. Malý člověk si zvyká na chemii těla, která je spojena se stresem a stresovými hormony. V životě pak vyhledává nebo vyvolává situace, které tuto chemii těla vyvolávají, protože je to pro ně “normální”.

Zejména v zahraničí se věnují výzkumy tématu narušené vazby (attachmentu). Pro uvědomění si vývoje dítěte a jeho psychiky stojí za pozornost toto členění.

DRUHY NARUŠENÉ CITOVÉ VAZBY, které mohou vyvolat trauma:

  • Odtažitý attachment – matka (rodič) je odtažitá a drží si emocionální odstup
  • Dítě se učí držet si emocionální odstup, potlačuje své potřeby, nerozumí svým emocím a neumí s nimi pracovat.
  • Dítě očekává, že jeho potřeby nebudou v životě naplňovány (a vytváří si zkušenost, že nebude vyslyšeno, nebude milováno, nebude mu porozuměno, nikoho nezajímají jeho pocity). Proto nabyde přesvědčení, že nemůže jiným lidem plně věřit a musí se spoléhat samo na sebe. To se mu přenáší často do dospělosti.
  • Ambivalentní attachment – matka (rodič) je proměnlivá ve svém chování (někdy je pečující, jindy nevšímavá až zanedbávající)
  • Dítě má nabouranou jistotu z nepředvídatelnosti chování rodiče. Vyvíjí se u něj nervozita, úzkost a spadává do emocí (emoční labilita).
  • U dítěte se vyvíjí přesvědčení a životní postoj, že se nemůže spolehnout na to, že bude vnímáno a obává se, že jeho potřeby nebudou naplněny. Spolu s tím se zlobí na sebe i na druhé a viní je ze zklamání (nenaplnění jeho potřeb).
  • Dezorganizovaný attachment – matka (rodič) je děsivá, depresivní, bez zájmu a pasivní
  • Dítě spadává do depresivních stavů, propadá pocitům marnosti, neschopnosti, je frustrované a tak se může projevovat vůči okolí necitlivě až neempaticky.
  • Dítě prožívá zmatek a zklamání. Neví, jak dosáhnout naplnění svých základních potřeb. Cítí se nemilováno až zavrhnuto, bezcenně. Může spadávat do nezájmu nebo naopak do “boje o život”.

PŘÍKLADY PROJEVŮ TRAUMATU

  • Ztráta zájmu
  • Znecitlivění a odpojení se od sebe
  • Neschopnost ovládat své emoce a chování (labilita a propadávání silným emocím)
  • Frustrace, marnost, ztráta smyslu, pocit ztracenosti
  • Poruchy učení a soustředění
  • Může být také zpoždění školní zralosti
  • Narušená socializace
  • Poruchy osobnosti
  • Deprese
  • Bulimie, anorexie, sebepoškozování
  • Závislosti a závislostní vztahy