To je důvodem, proč člověk pod vlivem traumatu reaguje mnohdy neadekvátně situaci:

• vybuchne a jde do obrany, i když není okolím ohrožován
• stáhne se, jde do úzkostí, zabední se doma v pokoji, … protože vyhodnocuje situace, okolí, společnost jako ohrožení

Tělo se tak dostává pod vlivem traumatu do reakce a reaguje jako ve stavu ohrožení. Tuto silnou zkušenost si zapisuje. Pokud se traumatické situace staly v malém dětství, kdy dítě nemá tolik možností se ochránit a přežít, o to citlivější může být na reakce vnějšího světa.

Řešení traumatu je ošidné v těchto základních bodech:

1. Trauma bylo prožito většinou kdysi dávno, před mnoha lety a přesto ovlivňuje můj současný život. Nepamatuji si situaci, která problém způsobila. Přesto reaguji. Reakci nemám pod kontrolou (nebo jen částečně).
2. Z racionálního a rozumového vyhodnocování situací dokáže v jediný moment spustit uložené trauma člověka do naprosto iracionálního jednání.
3. I když se s prožitou traumatickou situací již neztotožňuji a racionálně ji mám uzavřenou jako věc minulou, může mít na mne vliv. To, že já mám minulou situaci označenou jako historii, neznamená, že si tělo zapsalo reakci jako vyřešenou, respektive neohrožující.

A jak to má dítě?

Malé dítě je od začátku plně odkázáno na pomoc a vytváření bezpečí svými rodiči. Dítě potřebuje k fyzickému přežití bezpečí, stravu a vhodnou teplotu. K citovému zdravému vývoji pak přijetí, citovou vazbu. Co se děje, když například dítě žije v rodině, kde oba rodiče jsou alkoholici. Zanedbávají péči o dítě, nechávají ho samotné v bytě. Nekrmí ho pravidelně. Jen náhodně dítě přebalí. Na pláč svého dítěte reagují netečně, častěji i podrážděním, křikem, nezjišťují potřeby dítěte, často dítě uhodí.

Jak reaguje nervový systém dítěte? Nervová soustava dítěte je přetěžována. Dítě nemá naplněné potřeby k přežití, tělo reaguje bojem o život. Protože se s v tomto období nervová soustava stále vyvíjí, stává se tento stav (i chemický stav těla) dítěte základním, běžným, výchozím. Tělo si zvyká i na chemické vazby, protože ve stresu je zaplaveno hormony. Vývoj dítěte odpovídá situaci. Takové dítě se vyvine v dospělého s velkou pravděpodobností následující symptomů:

• roztěkanost (to může být čato diagnostikováno jako adhd, či opožděný vývoj)
• Nervozita a sklony přehnaně reagovat
• Narušení citové vazby – neschopnost důvěřovat vztahům a/nebo závislosti ve vztazích
• Upnutí na přežití a zajištění jen materiálních hodnot (zaměňováno za projevy lásky)
• Únik od řešení situací
• Zavděčování a ulpívání na partnerovi
• Atd….

Takto vzniklé trauma, které znemožňuje aktivitu nezaměňujte od lenosti nebo neschopnosti překonávat překážky.

V oblasti reakcí na trauma se skutečně jedná o zahlcující nekontrolované pocity bezmoci (nikoliv lenosti).

Řešení traumatu v sobě zahrnuje několik základních potřeb, které nelze obejít:

1. Potřeba ukotvení v sobě a získat pocit bezpečí se sebou.
2. Zdravé vyhodnocování hranic a vytváření zdravých bezpečných blízkých vztahů.
3. Sáhnutí si do zdrojů vzniku traumat a v tom bodě zpracovat reakci na ohrožující situaci (mozek potřebuje novou informaci o změně z nebezpečí na bezpečí).
4. Opakování nové zdravé zkušenosti, aby si celý systém postupně dovolil přejít z reakce napětí do stavu uvolnění (z reakce stažení a předpokládaného nebezpečí, do stavu identifikace, že nehrozí nebezpečí a může se uvolnit, až do stavu, že na staré nebezpečí již tělo nereaguje podle starého vzorce vyhodnocování situace).

Co je ale důležité, že v naprosté většině člověk pohlcený svými traumaty se jen velmi těžko z této situace dostává bez vnější pomoci.

Kde hledat pomoc: Životní mapy jako jeden z důležitých bodů pomoci.