Děti své emoce, pocity, ale často ani své potřeby nedokáží vyjádřit.
Děti velmi často neumí své emoce, pocity, příjemné nebo nepříjemné situace popsat slovy. Proto nám dospělým, především vlastním rodičům dětí, zůstává skryto, co se děje uvnitř dítěte.
Metoda Životních map umí tyto skrytá místa objevit a přiblížit rodičům. Proč to dokáže lépe, než mnohé jiné metody? Protože spojuje povídání s kreslením. Obsahuje strukturu, které se dítě může “přidržet”. Pracuje s příběhy, s daty, s emocemi a pocity. Umožňuje dítěti vyznat se v sobě, uvolnit se a otevřít se. Rodič díky tomu získává možnost vidět a vnímat, co se skutečně děje ve skrytu duše jeho dítěte. Může ho lépe pochopit, naladit se na jeho potřeby.
Během práce s dítětem sledujeme jeho komunikační typ a vysvětlujeme ho dítěti i rodiči a učíme je spolu optimálně komunikovat. To vše v proběhne v jednom sezení, v jedné metodice. Proto také máme na klienta vždy vyhrazeny nejméně 2 hodiny času.
Často k nám rodič přivádí dítě formou – nevím co se děje, nevím co s ním. Potřebuji, abyste s ním něco udělali.
Ta bezmoc rodičů je naprosto pochopitelná. Když ji doplníme pocity viny, které rodič zažívá, a často i jeho vlastní zacyklení se ve vzorcích a traumatech ze svého vlastního dětství, je tu bezradný rodič, který potřebuje naše přijetí, pochopení a především naši pomoc.
Čím dříve rodič se svým dítětem přijde, tím méně se budou všichni v rodině trápit. I v tom je metoda Životních map mimořádná. Umí totiž pomoci s dětmi již od tří let.
Napsat komentář