Anna Freud a její dětství

Nedávno jsem se ponořil do studia dějin psychologie. Zajímal mne vývoj, kterým psychologie postupně procházela a jak se vyvíjela. Využil jsem k tomu velmi čtivě napsanou knihu od Mortona Hunta Dějiny psychologie, kterou ostatně mohu jen doporučit. Zároveň jsem některé věci zkoumal a ověřoval si na internetu, abych nečerpal pouze z jediného zdroje.

Při práci se zajímavými fakty jsem objevil knihu Já a obranné mechanismy od Anna Freud, což byla dcera Sigmunda Freuda. Říkal jsem si: „Wow! To bude zajímavé.“ A taky bylo. Ale jinak, než jsem čekal.

Anna Freud byla nejmladším ze šesti dětí Sigmunda Freuda. Překvapilo mne, že zemřela až v roce 1982, byla tedy mým současníkem. Narodila se ve Vídni, ale ale po nástupu fašismu k moci se kvůli svému židovskému původu přestěhovala do Londýna.

Při tomto objevování jsem se postupně dozvěděl zajímavé věci z jejího života. 

Anna byla posledním dítětem Freudových a sám Freud si nepřál další děti, protože jeho žena nesla všechny porody velmi těžce jak po fyzické, tak po psychické stránce. Anna byla tedy nejmladším a navíc v podstatě nechtěným dítětem. Neměla mnoho přátel a cítila se odstrkována. Navíc Freud neuznával rovnost žen a zakázal jí studovat. Tyto útrapy se promítly v jejích mnohých zdravotních problémech. Nakonec však přeci jen, navzdory svému otci, složila závěrečné zkoušky na střední škole a stala se učitelkou.

Přes to vše, nebo bychom mohli říci, že právě proto, se svému otci snažila ze všech sil zavděčit. Chodívala do jeho pracovny a Freud ji využíval jako pokusnou osobu pro své psychoanalýzy. Nakonec dosáhla toho, že v pozdějším věku se jí otec chlubíval a dokonce si přál, aby v jeho díle pokračovala, což Anna ve svém zavděčování naplnila. 

Model zavděčování se otci

Anna se o svého otce pečlivě starala, často více než vlastní manželka. Během života si vyměnili tisíce dopisů. Měla o otci i erotické sny, které navenek komunikoval Freud jako obavy starosti, zároveň mu potvrzovaly jeho teorie. Z Freudovi strany to ovšem také nebylo úplně nevinně. Mnohdy se přistihl, jak žárlí a Annu chtěl mít jen pro sebe. Postupně po analýze shledal, že je Anna homosexuální, a tento fakt opět využil při svých výzkumech.

To vše vedlo Annu k tomu, že na různých schůzkách a kongresech prezentovala Freudovy nejnovější poznatky i přes to, že mnohé z nich jsou k ženám přinejmenším hanlivé až urážlivé. Pokračovala tak v šíření psychoanalýzy a Freudových myšlenek. Zajímavé je, že sama jeho manželka Marta psychoanalýzu nechápala a opovrhovala jí.

Čím přispěla?

Vraťme se však ke knize Anna Freud Já a obranné mechanismy. Zajímavým poznáním pro mne bylo, že v knize popsala deset základních obranných technik Ega: vytěsnění, projekce, reaktivní výtvor, popření, přemístění, izolace, potlačení, sublimace, regrese a agování a to především v kontextu zpracování problémů dětí a jejich obranných reakcí.

Můj kritický pohled

Naopak velmi kriticky hodnotím její popis a především používání tvrzení jejího otce, které vzala za své a šířila. A to penisovou závist holčiček a kastrační úzkost u chlapců. 

Rozhodně se nemohu ztotožnit s názorem, že holčičky prožívají trauma z toho, že nemají penis. Anna Freud i její otec to nazývali penisová závist. Tvrdili, že holčičky vstupují do fáze zvané „penisová závist“ a touží po penisu, což má ovlivnit jejich psychický vývoj a sebeobraz. Podle mého osobního názoru vychází celý koncept penisové závisti z jeho zkreslené psychoanalýzy vlastní dcery, která měla lesbickou sexuální orientaci. 

Také kastrační úzkost považuji za naprostý nesmysl. Totiž tvrzení, že chlapci mají strach z toho, že jej jejich otec vykastruje kvůli silným pocitům k matce. Obě tato tvrzení, i když jsou silně sexistická, Anna Freud převzala od otce a obhajovala různými konstrukty. 

Když jsem studoval knihu Já a obranné mechanismy, vtírala se mi myšlenka, že autorčiny popisy a rekce mi připomínají projevy klientů, kteří byli v dětství zneužíváni. Ale to je jen můj osobní vjem a lze s ním rozhodně polemizovat. Ostatně nechť si laskavý čtenář udělá vlastní obrázek o obsahu této knihy, či o životě Anny Freud.

Zhodnocení

Dlužno dodat, že ač měla vystudovánu vlastně „pouze“ střední školu, její hluboký zájem ji dovedl k mnohým zajímavým objevům a poznatkům a mnohými je považována za zakladatelku dětské psychoanalýzy. Jen je škoda, že se tolik upnula na dílo svého otce, které místy nekriticky hájila a interpretovala.

Použitá literatura:

Weissweiler 2008, Sayers 1999, Anna Freud a Biography Elisabeth Young-Bruehl 1988 a studium odkazů na internetu.