Když žena není žena a muž není mužem aneb změna pohlaví

 

Nedávno jsme se zaujetím shlédli video na stránce life.cz magazín pro ženy. V tomto videu se zpovídá Daniel, který se narodil jako muž, v šestnácti prošel „přeměnou“ v ženu a nyní prochází opět přeměnou zpět v muže. Ve videu říká: „ své tranzice lituji“.

Odkaz na video: life.cz 

 

K uvedenému tématu připojujeme náš článek.

 

„V roce 2019 jsme se začali více zabývat touto problematikou, protože se objevovaly otázky ohledně školení pedagogů v této oblasti.

Asi rok poté jsme se setkali s paní učitelkou z Prahy, která projevila značný zájem o toto téma. Trápilo ji, že při výuce se setkává s dětmi, u kterých bylo rozhodnuto, že budou podstupovat hormonální terapii jako součást přípravy na změnu pohlaví. Pedagogové se však k této problematice necítili dostatečně připraveni. Nebyli proškoleni a měli jen velmi omezené informace. Tato paní učitelka se obrátila i na ostatní pedagogy s tím, že ve třídě má dokonce několik dětí, které procházejí tímto procesem. Kolegové však sami neměli potřebné znalosti ani dovednosti, jak s těmito dětmi komunikovat. 

Paní učitelka se nám svěřila, že odborníci, kteří se touto problematikou zabývají, neposkytují dostatek informací. Rodiče se k této situaci staví uzavřeně a samotné děti nevědí, jak o svých pocitech mluvit, protože jsou zmatené. Pedagogové se tak ocitli v situaci, kdy nemají žádné relevantní informace ani návody na to, jak se s touto situací vypořádat. Hlavně považují za znepokojující, jak má být tato problematika řešena ve třídě a jak ji komunikovat. Potýkají se tak s nejistotou ohledně oslovení těchto dětí. Náhle se ve třídě začalo třemi různými způsoby oslovovat určité jedince a pedagogové nevědí, jak s tímto novým vývojem naložit.

Doplňuji, že jde o děti ve věku 12 let.

Naše poznatky jsou v této věci takové, že ne každá potřeba dítěte, která vede k této transformaci, vychází z autentického pocitu být trans. Často tato potřeba vyplývá z traumatu, šikany, sexuálního zneužívání a dalších problémů, které souvisejí s pocitem ztráty identity, nesouladem s vlastním tělem a nedostatečným přijetím sebe sama. Děti často nejsou schopny navázat vztah k vlastnímu tělu a nemají ho rády.

S těmito dětmi, když se dobře pracuje a zabývá se takovými otázkami, může dojít k různým výstupům. Buď se zpracuje trauma, a napětí, které k tomuto vede, se rozpustí, anebo se pravda potvrdí. Avšak rozhodnutí je jedna věc a vědomí je druhá. Děti se často rozhodují s určitou mírou zmatenosti a potřebují pomoc. Často trpí depresemi a potřebují se z toho vymotat. Někdy získají přesvědčen, že mohou vyjít z deprese na základě informací od nějakého populárního youtubera. Nebo podle dalších neadekvátních návodů od vrstevníků, což může vést na cestu, kde se tím nic nevyřeší, ba naopak, stav se může zhoršit.

Problémem je, že mnohdy na tom začátku považují sami sebe jako nic. Anebo mají touhu utéct do nějaké jiné identity. To se vyskytuje velmi často. Proto mají často problémy s nesouladem se svým tělem. A nevztahuje se to pouze k tělu, ale i k pohlaví jako celku. Je to otázka identity a sebereflexe. Nevím kdo jsem, pak automaticky nevím, co se sebou.

Když se vrátíme k uvedenému videu – změna pohlaví.

Chlapec tu popisuje svůj pocit tak, že se vždycky cítil příliš citlivý na to, co bylo považováno za typicky chlapské vlastnosti. Zažíval šikanu a začal se identifikovat spíše s rolí dívky. Myslel si, že kdyby byl dívkou, lépe by zapadal do svého okolí. Tím pádem začal vnímat sebe jako dívku a dokonce měl tendence předstírat homosexualitu, chodil s chlapcem a začal přijímat roli dívky. Zpočátku to pro něj bylo jakýmsi řešením, později si uvědomil, že se mu líbí i holky.

Tím se objevil rozpor. Ve svých 15 letech začal projevovat známky transgender identity. Tento rozpor v jeho vnímání a identitě byl velmi zmatený, ale nikdo se touto situací nezabýval. Rozhodl se změnit tělo, což nakonec nebylo tak obtížné. Když se však rozhodl přijmout i identitu dívky, zjistil, že to není tak snadné, protože mu chyběly zkušenosti a povědomí o tom, jak se sám ve svém těle žensky cítit. Jako chlapec měl svou identitu definovanou jako citlivější a možná ženské vlastnosti, ale nevěděl, jaké to je být ženou ve skutečnosti. 

Najednou se ocitl s novými hormony, jiným tělem a novými reakcemi, což jenom zvýšilo jeho zmatení. Cítil něco odlišného – cítit se jako žena nebo něžný jedinec, přičemž si přisuzoval identitu ženy, ale uvědomoval si, že být ženou je něco zcela jiného. Někdo může vnímat a cítit, že má ženské vnímání, ale důležité je, aby se daná osoba dokázala správně rozhodnout a nemusela poté projít detransicí po několika letech.

Podstatné je pro přeměnu je, zda osoba skutečně cítí, že je někdo jiný, nikoliv, že „pouze touží být někdo jiný“.

Když přichází takoví klienti, mají především velké potíže s identifikací sebe sama. Vnímají se jako nikdo nebo touží být někdo jiný. Což je vlastně taková past.

Zajímavý okamžik nastává, když dojde k identifikace se sebou. Protože tím pádem začínám rozlišovat, zda si jen přeji být někdo jiný, že chci být ženou (mužem), ale že jsem ženou a potřebuji pouze upravit své tělo. Anebo se identifikuji i jinak, ale už jsem s tím plně ztotožněn. To je zajímavý moment.

Všimněme si, jak kluk ve videu zmínil, že měl přesné odpovědi od lidí, kteří touto situací prošli, a ti mu dali návod, jak reagovat. A lékaři to tak přijali.

Tady můžeme vyzdvihnout výhodnost Životní mapy. Tam to klient tak snadno „neoblbne“. Navíc poskytuje člověku podněty k tomu, aby znovu zhodnotil svoji situaci, aby se zamyslel, zda je v tom pravdivý. Proč to skutečně dělá. Z jakého popudu.

(Pokračování příště)