Vývoj dítěte

 

Vývojové psychologii se věnuje mnoho článků i knih. Přesto je stále co objevovat a zkoumat.

Kdo nás zná, ví, že se problematikou vývoje dítěte docela hodně zabýváme. Zajímá nás totiž, co se děje v každém roce života dítěte. Ve vztahu k rodinnému prostředí, k přenosu rodinných vzorců a také příčinám vzniku konkrétních traumat.

Tuto problematiku řešíme nejen při naší vlastní práci s klienty, ale též ji konzultujeme průběžně s psychology, psychiatry, terapeuty, pediatry, speciálními pedagogy z Čech i ze světa. Také jsme osobně ve spojení s mezinárodními kapacitami, jako jsou například Peter Gray nebo Gabor Maté. Je zajímavé, jak se s nimi vlastně shodneme, ač k tomuto tématu každý přišel jinou cestou.

Nicméně zde si dovolím přiblížit čtenáři především náš osobní pohled na věc, tak jak jsme je získali za léta praxe s dětmi i dospělými.

V současnosti máme rozepsánu novou knihu, kde popisujeme nejen vývoj dítěte, ale prezentujeme více než deset našich zkušeností a objevů. Tento článek je taková ochutnávka toho, co v připravované knize najdete.

Každé dítě, a tedy tím pádem i každý dospělý, prochází během svého života touto vývojovou osou ( 0 – 1 – 3 – 6 – 12 -21). Proč právě takto rozvržená osa? Zkoumali jsme ji při práci s dospělými i s dětmi. Objevovali jsme a ověřovali. Při tom jsme zjistili, že vývoj dítěte má několik zásadních roků, kde se cosi má dít, a pakliže se neděje tak jak má, vznikají citová zranění a velmi často i různá traumata. Jak jsme to vlastně zjistili? Mnoho let zkoumáme traumata u dospělých pomocí metody Životních map. Jejich přenos z dětství a dopad v dospělém věku. Zároveň jsme u dětí zkoumali v jejich aktuálním věku, co zažívají a jak se zapisují různé okolností jejich života do podoby citových zranění, traumat, odporů, hněvů a pod.

Určité roky ve vývoji dítěte jsou spojeny s určitými druhy traumat

Při této činnosti jsme objevili docela zajímavé souvislosti. Zjistili jsme, že určité druhy traumat se objevují v konkrétních letech vývoje dítěte. Z výsledků našeho zkoumání jsme vytvořili osu vývoje dítěte, která právě popisuje, co se v kterém roce specificky děje nebo na co. má zásadní vliv ve vývoji dítěte.

Jednou z prvních věcí, kterou jsme objevili, bylo zjištění, že to, jak žijeme náš dospělý život zásadně ovlivňuje věk do dvanácti let. Podrobně se tomu budeme věnovat v naší nové knize. Důležité je, existují roky, které mají větší dopad na náš budoucí život než jiné. A jsou to právě roky 0 – 1 – 3 – 6 – 12 – 21. V čem jsou tyto roky tak specifické?

Rok nula aneb fáze přežití

První a základní fází, kterou procházíme v dětství, nazýváme FÁZE PŘEŽITÍ. Jak už z názvu vyplývá, jde opravdu o vlastní přežití. Je to samozřejmě fáze, kterou potřebuje zvládnout co možná bez úhony každé dítě. Ne každý si však uvědomuje, jaké si mohou nést následky, když je tato fáze narušena.

Uvedu několik nejčastěji se opakujících příčin narušení fáze přežití, které vytváří a ukládá do podvědomí traumatické vzpomínky a reakce. Všechna tato vzniklá traumata pak projevují různě v průběhu dospělého života v závislosti na původní příčině, která se v přenesené podobě stává spouštěčem. Lidé si většinou ani neuvědomují tuto příčinnou souvislost.

Traumata spojená s přežitím

U dětí, odebraných ze špatného sociálního prostředí z důvodu nestarání se rodiči. Děti odebrané a umístěné do dětských domovů nebo i do pěstounské péče mohou vykazovat poruchu fáze přežití neustálou úzkostí a strachem z toho, že v dosahu není dostatek jídla. Mají tendence neustále kontrolovat ledničku a další zásoby jídla. Jakmile tyto zásoby klesnou pod určitou mez, projevuje se toto trauma nervozitou, roztěkaností, někdy až agresivitou.

Další situací bývá přiškrcení pupeční šňůrou. Dítě je přidušené, někdy i dlouhodoběji ještě v bříšku matky. Prožívá přímé ohrožení na životě. Naši klienti například zažívali jako následek v dospělosti problémy s dýcháním, pocity, že se nemohou narovnat a nadýchnout, a problémy s páteří způsobené tímto traumatem. I tady byla skrytá příčina v onom momentu narušeného přežití. Častou situací také bývá u klientů příčinou různých životních trampot komplikace při porodu, kdy došlo k ohrožení života. Je až k neuvěření, jak to dokáže novorozenec intenzivně vnímat a jak se to ukládá do našeho nevědomí.

Další zdroje narušené fáze přežití bývají: Nedostatečná tvorba mateřského mléka a následné hladovění. Prožívání narození se do války jako jeden ze zdrojů traumat s přežitím u starších klientů (vliv atmosféry válka kolem). Vliv chladu v prvních týdnech po porodu s následnou poruchou termoregulace. Zavalení novorozeněte rodičem při spánku. “Vdechnutí” plodové vody v bříšku matky.

Narušení fáze přežití má tedy své následky. Zdroje traumat, která se nám uloží do nevědomí, ale jek tak snadno neobjevíme, dokud nezabrousíme právě do období do jednoho roku, kde jsou příčinné zdroje.