Vývoj dítěte

1. rok

Fáze přijetí

Všechny milníky, kterými dítě prochází, vnímám jako důležité a přímo ovlivňující náš budoucí život. Ale kdybyste se mě zeptali, jestli některý z milníků vnímám jako významnější nebo podstatnější, určitě bych odpověděl, že fáze přijetí. Tento milník osobně považuji za opravdu extrémně důležitý. A tímto milníkem je fáze přijetí dítěte.

Každý z nás má v sobě podvědomou nejen touhu, ale doslova potřebu přijetí. Přijetí je pro nás základní sociální potřebou, která během vývoje formuje naši osobnost a způsob, jakým navazujeme vztahy s ostatními lidmi.

Instinkt přežití versus přijetí

Když jsme se bavili o fázi přežití, nezmínil jsem jednu skutečnost. A to, že jednoho dne si vlastní přežití začneme zajišťovat sami. Je to primární potřeba a příroda nás vybavila instinktem, který nás směřuje k přežití. Někoho lépe, někoho hůře. Je to ale instinkt aktivity.

S přijetím je to ale trochu jinak. Náš původní instinkt nám říká, že bychom měli dostat přijetí od těch okolo nás, od těch nejbližších. Je to instinkt očekávání. Očekávám přijetí. Tento instinkt je tedy pasivní. A právě to je důvodem, proč většina lidí zůstává v onom dětském nastavení celý život.

Když ten malý človíček zvládne etapu přežití, říká si: „měl by tu asi být nějaký důvod, proč jsem tady.“ A v rámci svého jednoduchého přemýšlení získává dvě základní odpovědi: protože mě chtěli nebo protože jsem tu náhodou, nedopatřením a tedy jsem něčím nechtěným. Z čeho vlastně získává tuto odpověď? Ze zkušenosti? Tu nemá. Získává ji pouze z PRO NĚHO ČITELNÝCH ČINŮ SVÝCH RODIČŮ. Ano, zdůrazňuji – PRO NĚHO čitelných! Není to samozřejmost. Nelze očekávat, že to dítě automaticky ví. A to, že to dítě přečte správně, ovlivňuje řada faktorů.

Faktory ovlivňující přijetí dítěte

Zkoumali jsme, které z faktorů jsou skutečně zásadní. Je to péče? Když je navařeno, zajištěno, uklizeno? Je to to, že má přístřeší? Ne, není, protože patří do fáze přežití. To nám dává také odpověď, proč děti nepovažují tyto naše aktivity za akt přijetí.

Když to není péče, jaké další faktory by mohly ovlivňovat přijetí? Výchova? Ta je spíše o tvarování a směřování dítěte.

Postupně jsme dospěli ke zjištění, že je to především verbální a neverbální komunikace, která dítěti umožňuje vytvořit si pocit přijetí. Je to až neuvěřitelné, ale je to skutečně právě verbální a neverbální komunikace, která rozhoduje o tom, zda se dítě cítí nebo necítí být přijaté. A co vlastně rodič touto verbální a neverbální komunikací dítěti sděluje? Je to až primitivně jednoduché. Sděluje jednu jedinou zásadní informaci: přijímám tě, nebo nepřijímám, takové jaké jsi. Možná si teď říkáte, tak to je vlastně úplně jednoduché. Bohužel není. Je tu totiž něco, co nám do toho vstupuje a přímo ovlivňuje. A to něco je komunikační typ dítěte a rodiče. Ten totiž nakonec rozhodne, zda dítě správně přečte, co k němu rodič vysílá za informaci.

Porovnání se světovým výzkumem

Světový výzkum v oblasti vývoje dětí a psychologie rodičovství přináší mnoho zajímavých poznatků, které potvrzují důležitost přijetí v raném věku. Například studie Harvardské univerzity ukázaly, že děti, které zažily vysokou úroveň emocionální podpory a přijetí od rodičů, měly lepší výsledky ve škole a vyznačovaly se lepším psychickým zdravím v dospělosti. Tyto děti měly také nižší hladiny stresových hormonů a lepší fyzické zdraví.

Další výzkumy, například ty publikované v časopise Developmental Psychology, ukazují, že nedostatek přijetí v dětství může vést k dlouhodobým problémům s nízkým sebevědomím, úzkostí a depresemi. Studie provedená Univerzitou v Michiganu zase zjistila, že děti, které se cítí nepřijaté, mají vyšší riziko vývoje agresivního chování a potíží v sociálních vztazích.

5 praktických rad pro rodiče na zlepšení pocitu přijetí dítěte

Jak tedy mohou rodiče zajistit, že jejich dítě cítí přijetí? Klíčem je vědomá a empatická komunikace. Zde jsou některé praktické rady:

• Aktivní naslouchání: Věnujte dítěti plnou pozornost, když s vámi mluví. Ukazujte zájem a reagujte na jeho potřeby a pocity.
• Pozitivní zpětná vazba: Dítě chvalte za jeho úsilí a úspěchy. Dejte mu najevo, že jeho snaha je ceněna.
• Fyzická blízkost: Dotyky, objetí a úsměvy mohou výrazně posílit pocit přijetí. Pokud dítě není vyloženě rozumový typ.
• Přímá pozornost: Je zažitým omylem, že dítě potřebuje pozornosti mnoho a často. Ve skutečnosti nepotřebuje s námi trávit čas jen tím, že je přítomné. Dítě potřebuje tzv. přímou pozornost. To znamená, že mu můžeme dát pozornost kratší, ale zaměřenou na jeho potřeba, na to, co ono dělá. Nikoliv, že jej budeme přibírat k naší činnosti.
• Konzistence a předvídatelnost: Děti potřebují stabilní a předvídatelné prostředí, které jim poskytuje bezpečí a jistotu.

Závěr

Fáze přijetí je klíčovým momentem ve vývoji dítěte, který má dlouhodobý vliv na jeho psychické a sociální zdraví. Jak ukazují světové výzkumy, pocit přijetí od rodičů přispívá k lepšímu celkovému rozvoji dítěte a jeho budoucímu úspěchu v životě. Rodiče by měli věnovat pozornost nejen základním fyzickým potřebám dítěte, ale také jeho emocionálním potřebám, a zajistit, aby se cítilo milováno a přijato takové, jaké je.

—
Citace výzkumů:
1. [Harvard University Study](https://www.harvard.edu)
2. *Developmental Psychology* Journal
3. University of Michigan Research