Jak vznikala kniha Jak se domluvit s Tygrem

Kniha Jak se domluvit s Tygrem vznikla ze dvou zásadních důvodů. Jednak to byl náš vlastní vnitřní tlak, prezentovat zkušenosti z komunikace s dětmi. A druhým důvodem byl reálný požadavek lidí, abychom tyto zkušenosti strukturovali a veřejně vydali. 

Něco nám chybí, proto hledáme

Naše metodika zohledňuje vnitřní svět dítěte – jeho vlastní osobnost. Jak si na tom stojí samo se sebou. Jak je na tom vývojově. Jeho postoje, návyky, traumata, radosti a starosti, pozitivní, ale i negativní potenciál jeho osobnosti. Vliv sociálního prostředí, a jak si na tom stojí jeho rodiče (kde mají své dítě podpořit a kde naopak ve svém vlivu nebo působení ubrat. A jeho strachy, nejistoty a i uvěznění ve světě vnitřních strachů.

Pořád jsme ale vnímali, že k úplnému pochopení toho co se děje mezi dítětem a rodičem, ale i mezi dítětem a námi, nám něco chybí.

Profesně se nezabýváme výchovou dětí, ale vlastní komunikací s nimi. Proto nás naše práce a zaměření vedlo ke zkoumání a pochopení komunikace. Jak se lépe dorozumět, jak dítě lépe motivovat k aktivitám, a jak to že některé způsoby komunikace na jedno dítě platí a na druhé dítě ne. Když něco komunikujeme, znamená to, že se nám někde něco děje. Kde se to děje? V mozku. Co to znamená? Mozek zpracovává příjem nějakých informaci. Přijaté informace. Odkud přicházejí tyto informace? Obecně bychom řekli, že z našeho bezprostředního okolí. Ve skutečnosti, ale do mozku vchází skrze smysly. V mozku nám pracují určitá centra spojena právě s přenosem skrze smysly. Zrak a zrakové centrum, sluch a sluchové centrum. Vnímání pocitů z hmatu tedy i centrum hmatu. Můžeme předložit i tuto úvahu – levá hemisféra, která je více rozumová ovlivňuje rozumový přístup a práva hemisféra je více intuitivní a pocitová.

Jak uvažujeme o komunikaci

Jak vlastně my uvažujeme o komunikaci? Jak ji vnímáme? Komunikace je pro nás přemostěním mezi jedinci. Mezi světem dítěte a světem rodiče. Spolu s tím probíhá sběr a analýza informaci a vjemů v mozku. Tím pádem uvažujeme, že za komunikací probíhá celý skrytý svět člověka.

A komunikace zahrnuje řeč jako prostředek pro dorozumění. Proto jsme začali více zkoumat řeč. Sami přednášíme a viděli jsme jak různí lidé reagují na různé způsoby vyjádření. Jak každé slovo má svůj význam. Konec konců i v bibli se říká, na počátku všeho bylo slovo.

Objevujeme

Objevili jsme, že každé dítě má svůj určitý slovník. A že také na určitá slova slyší a na některá ne. Výhodou bylo, že děti mají omezený slovník. Takže bylo jednodušší podchytit nejčastěji se opakující slova a porovnat je s jejich reakcí.

Všímali jsme si, že některé děti u komunikace až úpěnlivě udržují oční kontakt, jiné se při hovoru s námi na nás ani nepodívaly. Samozřejmě jsme přemýšleli, co to znamená. A tady nestačilo jen pozorovat a popisovat. Museli jsme se doptávat přímo dětí. Spolu s nimi jsme si vysvětlovali, ptali se, zkoumali. Některé děti vydrží čirý poslech, jiné potřebují další doprovodné vjemy, aby sluchovou koncentraci udržely.

Součástí tohoto objevování se stal výzkum na nás samotných, rodině a přátelích. Porovnávali jsme získané informace se svou vlastní komunikací. Nejvíce to bylo znatelné tam, kde jsme byli umanutí. Tam se nejvíce projevoval náš vlastní komunikační typ.

Co jsme objevili

Naším zásadním objevem bylo zjištění, že vše je mnohem jednodušší, než jsme si mysleli. Že v  podstatě můžeme rozdělit děti, (a tedy i všechny dospělé) do čtyř základních kategorií, podle toho, jaká slova používají a na která zároveň slyší. Nejvíce to bylo znatelné u dětí s hyperaktivitou, kdy jsme byli schopni jedním slovem je zastavit a získat jejich přímou pozornost. Což velmi kvitovali především jejich rodiče. Někteří to až považovali za zázrak.

Tyto čtyři kategorie, tak jak je podrobně rozebíráme v knize Jak se domluvit s tygrem, jsou základem komunikace jedinců od útlého věku.

Teorie o mozkových centrech 

Když jsme hledali, kde se vlastně berou ty rozdíly, pokládali jsme si otázky. Jak to, že to má někdo tak a někdo jinak? Proč já to mám jinak než můj táta, než moje mamka? Rodíme se s tím nebo to získáváme v průběhu dětství jako přidanou dovednost? 

První úvahou bylo, že vývoj mozku každého jedince není stejný. Má jiný průběh, zasahují tam různé okolnosti. Tento vývoj má pravděpodobně přímý vliv i na směr rozvoje jednotlivých mozkových center, včetně center našich smyslů. Taková byla naše úvaha.

Druhou úvahou bylo, že dítě by se mohlo rodit na svět s komunikační tabulou rasa. A že tedy do ní zapisuje rodina. 

Pohybovali jsme tedy mezi těmito dvěma úvahami, že se buď jedná o vrozenou záležitost nebo o získanou vlivem prostředí. Čím více jsme to zkoumali, tím, více jsme se přikláněli k tomu, že jde o vrozenou záležitost. Proč?

1. V našem bádání jsme objevili velmi zajímavé příklady. Jedním z nich jsou například rodiny, kde mají více dětí a přitom každé dítě je jiný komunikační typ. Dokonce jsou rodiny, kde děti mají úplně jiný komunikační typ než oba rodiče. To jsme ovšem vyzkoumali s dětmi staršími tři roky.
2. Zásadním zjištěním pro nás byly informace od pediatrů, kteří mají v péči děti mnohem mladší, tedy od narození. A to zjištění, že i kojenci slyší a reagují jen na určitý komunikační typ, přičemž ještě ani nerozumí obsahovému významu slov, nám podpořilo naši vlasní úvahu a naše vlastní zjištění. 
3. Do našeho bádání jsme měli možnost připojovat zpětné vazby samotných rodičů a dětí. Zkoušeli využití našich tezí v rodinném prostředí a sami potvrzovali, že jejich děti reagují spontánně a instinktivně pouze na určitá vybraná slova, která souvisela s jejich typem a na slova, která byla blízká naopak rodičům jiného typu nevycházeli v komunikaci vstříc.

Na základě těchto našich zjištění se kloníme k názoru, že jde o vrozenou dispozici každého jednotlivce.

Zkoumali jsme především na dětech 

Vše, o čem se zde zmiňujeme jsme zkoumali především na dětech od tří let a pokračovali jsme dále i s dospělými. S dětmi to bylo mnohem jednodušší než s dospělými. Jednak pro jednodušší slovní zásobu, takže opakovaná i vnímaná slova více vynikla. A jednak pro to, že neměly složité přemýšlení jako dospělí. Proto na naše podněty jednaly instinktivně a spontánně, což jsme pro naše bádání potřebovali.

Příběh kamarádky M

Nejvíce nám dal zabrat sluchový typ. Všimli jsme si, že někteří lidé nemají tendenci dívat se do očí. Zvláště vypovídající se nám stal příběh s naší kamarádkou. Nazvěme ji M. 

Když jsme s M sedávali u kávy, mívali jsme neustále pocit, že nám vůbec nedává pozornost. My mluvíme, mluvíme, mluvíme a ona se stále jen dívá z okna a nic neříká. Jako bychom ji vůbec nezajímali. Protože jsme v té době již zkoumali komunikační typy, říkali jsme si, že to možná nebude nezájem. To se nám také potvrdilo. Nešlo o nezájem, byla jen hodně silný sluchový komunikační typ. Kdybychom si to neověřili, pravděpodobně bychom s kamarádkou postupně přerušili vztah. Nechali jsme si také dát od ní zpětnou vazbu a to byl jeden z momentů našeho poznávání projevů a zároveň záludností sluchového komunikačního typu.

Proč komunikační a proč typ

Záměrně jsme zvolili název typ. Bylo to z toho důvodu, že použitím slova typ jsme chtěli deklarovat, že jde o vrozenou záležitost. Typ jako něco původního, s čím přicházíme na svět. Co je  individuální a zároveň spojující určitou skupinu lidí. Znamená to také, že lze hovořit o typologii.

A protože jsme pracovali s komunikací, jde o komunikační typologii.

Můžete možná namítnout, že existují také další druhy typologií. Ano, máte pravdu. Když jsme po napsání naší knihy pátrali po dalších typologiích, abychom se podívali, v čem se liším nebo v čem se shodujeme, objevili jsme několik modelů. 

• Komunikační styly osobnosti – analytická – řídící – přátelská – expresívní osobnost.
• Komunikační styly – konvenční – konverzační – operativní – vyjednávací – osobní
• Komunikační styly – pasivní – agresivní – asertivní – manipulativní
• Komunikační styly – dle Virginie Satirové – smířlivá pozice – obviňující pozice – počítačová pozice – rušivá pozice – kongruentní pozice
• Model DISC
• Jung – auditivní – vizuální – kinestetický( pohybový), které se používají jako učební typy.

Předpokládáme, že existují i další autoři a další typologie, avšak nepátrali jsme až tak hluboce, abychom objevili všechny.

Co však považujeme za zásadní, že komunikační typy vznikly jako poznatek z práce s metodou Životní mapy, ke kterým se tedy vztahují. Později tuto samostatnou část (tím myslíme komunikační typy), začal používat i Tygří svět. Nicméně komunikační typy nepatří do Tygřího světa. Jsou jednak univerzální a jednak jsou „produktem“ poznatků, získaných z práce s klienty s metodikou Životní mapy. Komunikační typy dokonce oslovují mnohé lidi natolik, že že je trochu vytrhávají z kontextu jejich vzniku. To však nijak nezmenšuje ani neovlivňuje jejich význam.