Je to takové věčné téma. A přesto je pro někoho stále objevné. Zároveň bývá pro mnohé až otravné. Téma skloňované do omrzení. S nadšením, s nedůvěrou, s úsilností, s apatií, se zklamáním.
Přitom nám všichni říkají, jak můžeme být úspěšní. Jenom chtít. Dělejte to co já, dělejte to jako já. Je tu spousta koučů, poradců a dalších lidí, kteří se v této oblasti angažují. A tak to zkoušíme. Opakovaně investujeme čas, peníze, svoji důvěru i svoje nadšení. Nevyjde to poprvé? To musí přeci jít, ne? A tak znovu investujeme čas, peníze, svoji důvěru i svoje nadšení. Už ani nevíme, kolikrát jsme tento model zopakovali. Ale co víme, že se nám postupně vytrácí nadšení, důvěra, peníze i náš čas. Ano, jsou lidé, kterým to vyšlo. Většina lidí se však dopracuje k tomu bodu, kdy už jenom touží po tom skvělém, šťastném životě, který se nám kdesi po cestě rozplynul. Přitom každý chce být úspěšný. Tak kde to vázne, když nám tvrdí, že tom je možné?
V tomto okamžiku bychom si mohli vyjmenovat poměrně velké množství důvodů, proč to běžně nefunguje. Máme různé podmínky? Jsme líní? V naší oblasti života nebo podnikání je to jiné, náročnější? Jsme příliš unavení. Nemáme dost peněz pro začátek. Jistě vás napadají další.
Před lety jsme s manželkou přemýšleli, co je právě ten náš důvod. Honilo se nám to hlavou a také jsme hledali. Co je to konkrétní, co nám hází klacky pod nohy? Chtěli jsme najít zdroj a co nejvíce účinnou cestu ven. Jak to bylo, to je na jiné povídání. Konec konců, každý z nás si toho v dětství vyslechl dozajista dost na to, aby zde mohl psát své vlastní příběhy. A jak jsme hledali a zkoumali, tak se mi postupně utvořil názor, a z názoru přesvědčení, že největším klackem pod mýma nohama bylo to, co se dělo v mém dětství.
Deset let naší práce nám postupně dávalo za pravdu. Jak jsme se tím začali naplno zabývat, tak jsme také naplno odhalovali střípky našich příběhů. Příčiny a následky. Deset let práce s dětmi, dospělými, s firemními týmy, s majiteli firem. Pozorovali jsme, zkoumali a objevovali. Vlastně to děláme stále😀
Na základě této naší práce, si osobně dovoluji tvrdit, že považuji za hlavní zdroje našich životních úniků, závislostí, cyklení se, nerozhodnosti, odboje, strachů či neprosperity to, co se děje v našem dětství a to především v období do dvanácti let. A pak už se nám to jen prostřednictvím podvědomí projevuje a ovládá nás.
Nemůžu se pohnout ve svém osobním životě? Stagnuje mi firma? Asi je to proto, že si stále vleču sebou onu kouli, o které jsem přesvědčil sám sebe, že neexistuje. Je proto celkem vtipné si uvědomit, že když mám manažerský tým, je to vlastně parta lidí, ovládaná skrytými traumaty, návyky, strachy, paralýzami, hněvy (atd.). To ony ve skutečnosti ovládají klíčové okamžiky jejich života a klíčové okamžiky mojí firmy…
A pokud si nepřipustím, že něco trochu jiného než já může řídit můj život, nebo život mojí firmy, či rodiny, je cesta ven z toho koloběhu velice obtížná.