Psychologie, psychoterapie, psychiatrie, koučink…. Mnoho názvů pro jeden jediný účel. Pomoci lidem v určitých momentech jejich života překonat krizi, trauma, stagnaci, atd.

Každý člověk si prochází během života několika fázemi. Jsou to důležité okamžiky, které umožňují, případně blokují jeho psychosociální vývoj.

Každá práce s klientem má svá specifika. Ke každému je potřeba znovu a znovu přistupovat jako jedinečné individualitě a vnímat jeho osobní, individuální stavy a potřeby.

Existuje však několik fází, kterými procházíme během života a které rozhodují o našem bytí a nebytí, tedy o tom, jakým způsobem se bude odvíjet náš život. Tyto fáze jsou univerzálními milníky a dějí se zde univerzální “věci”. Tedy pokud nedojde k narušení naší osobní cesty těmito milníky.

Tyto milníky nazývám: Fáze přežití, Fáze přijetí, Fáze tvorby či rekonstrukce osobnosti, Fáze socializace, Fáze sebepřijetí a Fáze seberealizace.

Důležitost těchto milníků je až fenomenální. Protože i když jimi procházíme jako individuální osobnost, mají naprosto univerzální charakter. A tak se jim v naší cestě životem nevyhneme. V dětství, v dospělosti…

V dětství těmito milníky procházíme a mají s námi cosi provést. Mají přivodit změnu. Univerzální změnu. Jsou hranicí přechodu jedné životní etapy do další. A je součtem genetiky, výchovy a dalších vnějších vlivů. Někdy je tendence říkat, že se rodíme jako čistý, nepopsaný list. Asi by se dalo s tímto názorem trochu polemizovat, když si uvědomíme, že již v okamžiku narození si neseme jisté genetické předurčení, odchylky či poškození plodu v průběhu jeho vývoje, dokonce to, zda dítě bylo chtěné, nechtěné nebo se stalo nástrojem jednoho či obou rodičů. A pak je tu osobní vnímání dítěte v bříšku, kdy už vyhodnocuje na své úrovni svou interakci s vnějším světem.

Milníky v dětství jsou tu k tomu, abychom jimi úspěšně prošli a “elvovovali se” do další fáze svého života.

V dospělosti nás pak tyto milníky také provázejí. Uložené v našem hlubokém nevědomí, odkud řídí náš život. Tady se točí ono neustálé opakování stejných vzorců, stále dokola, dokud je nezvládneme a nezpracujeme. Něco dáme se sebezapřením, něco se vykoučuje, něco medikamentujeme. Ale tyhle milníky jsou těmi uloženými z dětství. A proto “zpátky” v dětství potřebují být zpracovány. Když to uděláme, je to rychlejší a účinnější.

První a základní fází, kterou procházíme v dětství, nazývám FÁZE PŘEŽITÍ. Jak už z názvu vyplývá, jde opravdu o vlastní přežití. Je to samozřejmě fáze, kterou potřebuje zvládnout co možná bez úhony každé dítě. Ne každý si však uvědomuje, jaké si mohou nést následky, když je tato fáze narušena.

Uvedu několik nejčastěji se opakujících příčin narušení fáze přežití

Uvedu několik nejčastěji se opakujících příčin narušení fáze přežití, které vytváří a ukládá do podvědomí traumatické vzpomínky a reakce. Všechna tato vzniklá traumata pak projevují různě v průběhu dospělého života v závislosti na původní příčině, která se v přenesené podobě stává spouštěčem. Lidé si většinou ani neuvědomují tuto příčinnou souvislost.

U dětí, odebraných ze špatného sociálního prostředí z důvodu nestarání se rodiči. Děti odebrané a umístěné do dětských domovů nebo i do pěstounské péče mohou vykazovat poruchu fáze přežití neustálou úzkostí a strachem z toho, že v dosahu není dostatek jídla. Mají tendence neustále kontrolovat ledničku a další zásoby jídla. Jakmile tyto zásoby klesnou pod určitou mez, projevuje se toto trauma nervozitou, roztěkaností, někdy až agresivitou.

Další situací bývá přiškrcení pupeční šňůrou. Dítě je přidušené, někdy i dlouhodoběji ještě v bříšku matky. Prožívá přímé ohrožení na životě. Měli jsme klienty, kterým toto trauma způsobovalo v dospělosti problémy s dýcháním, vytvářelo pocity, že se nemohou narovnat a nadýchnout, problémy s páteří. I tady byla skrytá příčina v onom momentu narušeného přežití.

Častou situací také bývá u klientů příčinou různých životních trampot komplikace při porodu, kdy došlo k ohrožení života. Je až k neuvěření, jak to dokáže novorozenec intenzivně vnímat a jak se to ukládá do našeho nevědomí.

Další zdroje narušené fáze přežití bývají: Nedostatečná tvorba mateřského mléka a následné hladovění. Prožívání narození se do války jako jeden ze zdrojů traumat s přežitím u starších klientů (vliv atmosféry válka kolem). Vliv chladu v prvních týdnech po porodu s následnou poruchou termoregulace. Zavalení novorozeněte rodičem při spánku. “Vdechnutí” plodové vody v bříšku matky.

Narušení fáze přežití má tedy své následky. Tyto následky v běžném životě mají své omezující projevy, ale často nelze zdroje snadno vysledovat, pokud nezabrousíme právě do období do jednoho roku, kde jsou příčinné zdroje.