Trauma

V poslední době se ve světě hodně zmiňuje pojem trauma. I když se původně tento pojem používal především v oblasti klasické medicíny, postupně se vžil i v oblasti vývoje člověka.

A i když v této oblasti bylo trauma zkoumáno a popisováno především jako forma následku válečných událostí, stále častěji je spojováno i s událostmi, ukládanými do podvědomí dítěte v průběhu jeho vývoje.

CO JE TO TRAUMA

Traumatem se rozumí zážitek spojený s prožitkem, který ve velké míře narušil duševní pohodu. Událost, kterou náš mozek není schopen adekvátně zpracovat. Například, když se člověk dostane do situace, ze které nemá aktuálně žádné východisko. Vlastní trauma tedy vzniká jako následná reakce na situaci, nikoliv vlastní situace, i když se často používá rčení – traumatická událost.

Významnými popularizátory traumatu a jeho důsledků jsou například Peter Levine nebo Gabor Maté. Definicí tohoto pojmu lze najít více, a také trauma samotné se rozděluje do několika kategorií podle příčin vzniku.

Obecně ale můžeme říci, že vlivem traumatu, který tělo a psychika člověka nedokázala zpracovat, se člověk dostává do situací, kdy nepodloženě nebo neadekvátně reaguje. Děje se tak proto, jelikož nezpracované vzpomínky na bolestivý zážitek jsou ukládány do podvědomí. Člověk si nemusí vědomě vše pamatovat, ale přitom reakce odpovídají šoku, zamrznutí, odcizení, úleku, útoku, agresi nebo jiné nepřiměřené a neočekávané reakci. Trauma tímto způsobem nepříjemně ovlivňuje život člověka v podobě neuróz nebo až psychóz a to někdy i po celý život.

TYPY TRAUMATU

Traumata jsou rozdělována podle jeho vzniku. Hovoří se o vývojovém traumatu, šokovém traumatu a transgeneračním traumatu.

1/ VÝVOJOVÉ TRAUMA

Vzniká v důsledku narušeného vývoje osobnosti člověka a souvisí s vývojem nervové soustavy. Obvykle tedy vzniká v důsledku událostí, které na dítě působí a s kterými se snaží jeho psychika vyrovnat a nemůže. Nervová soustava se pak nemůže vyvíjet způsobem odpovídajícím věku. Jedná se např. o situace:

• Dítě je nepřiměřeně věku zahlcováno
• Dítě se nedobrovolně stává součástí “vyhrocených” stresových situací v rodině nebo okolí
• Dítě cítí, že je odmítáno rodičem, došlo k narušení citové vazby atd.

Attachment neboli citové pouto

V souvislosti s tématem vývojového traumatu se také začalo v nedávných letech více mluvit o “vztahové vazbě” či “citovém poutu”. Je to ustálený název vycházející z anglického slova “attachment”.

Pro harmonický vývoj jedince je klíčové, zda si v prvních měsících a letech dokázal vytvořit důvěrnou vazbu, citové pouto s blízkou osobou. Dítě potřebuje bazální pocit bezpečí, péče a ochrany od osoby ke které si tuto první citovou vazbu tvoří. Pokud se cítí v bezpečí, je možné, aby se dále rozvíjelo a využilo své možnosti rozvoje ke zkoumání okolí. Nervová soustava je připravená vstřebávat další podněty z okolí a zpracovávat je do zkušeností. Pokud se ale dítě necítí v bezpečí, nevyužívá své možnosti plně k rozvoji. Naopak svou sílu soustředí místo k rozvoji na přežití. V důsledku toho může docházet ke zpoždění vývoje dítěte a nejen to…

2/ ŠOKOVÉ (SITUAČNÍ) TRAUMA

Nejčastěji vzniká v souvislosti zážitku jedné nečekané události. Náhlá situace, která vstoupí jedinci do života a ten převrátí “vzhůru nohama”. Může to být např. účast při autonehodě, nečekané úmrtí blízké osoby, přepadení, tonutí, přírodní katastrofa, válečná událost, znásilnění atd. Většinou se jedná o časově ohraničenou událost. Její prožitek je často popisován jako “rozpadl se mi život”, “už nikdy nebo nic jako dřív”.

Šokové trauma může zasáhnout člověka v jakémkoliv věku a rozvinout se následně do PTSD (posttraumatické stresové poruchy).

3/ TRANSGENERAČNÍ TRAUMA

Jedná se o po generace předávané traumatické schéma výchovy a náhledů, reakcí na sebe i na okolí. Člověk s traumatem ovlivňuje další generace.