Dnešní téma vychází z dotazu, který vznesla matka desetileté dcery. Sebepoškozování aneb když se dítě pořezává.

„Dobrý den, co mám dělat, když se moje 10 leté dítě řeže?

1) První a zásadní bod, je, že je třeba obrátit se na pomoc zvenku, nevsázejte na to, že to spolu nějak vyřešíte.

2) V okamžiku, kdy to zjistíte, si můžete být jisti, že to není něco, co teď najednou vyskočilo, jen jste si toho dříve nevšimli.

3) Příčina je vždy již o několik let dříve.

4) Dítě má k tomu vždy svůj závažný důvod a proto to nelze zlehčovat.

Kdy se dítě pořezává? Jaké bývají nejčastější důvody?

Rozeberme si čtyři nejčastější důvody, kterými jsou potřeba pozornosti, ztrácení se v příliš potlačené osobnosti a šikana, trestání se.

Potřeba pozornosti

Každé dítě potřebuje pozornost od svých rodičů. Tato pozornost je přímo spojená s pocitem přijetí. Bohužel, i když se mnohdy rodič snaží pozornost dávat, ne vždy tato snaha má pozitivní výsledek. Proč tomu tak je? Existuje totiž ovlivnění generačně přeneseným vzorcem výchovy.
Uvědomme si, že každý z nás je jedinečná osobnost a tak je potřeba k tomu přistupovat. Chyba rodičů bývá, že toto základní pravidlo neakceptují. V čem? K dítěti přistupujeme podle vzorců, které se nesou generacemi. Znáte to?: „Takhle se to u nás dělalo vždycky…“
Dítě potřebuje dostávat pozornost tak, jak ono potřebuje, ne způsobem, kterým se my rozhodneme jej dávat. Navíc, každé dítě má svůj osobní komunikační typ, který rozhoduje o tom, jaký způsob pozornosti potřebuje.

Rada: Zkontrolujte si, zda nepřenášíte do výchovy staré vzorce z vašeho dětství. Ptejte se dítěte na jeho potřeby. Zjistěte komunikační typ vašeho dítěte a dejte mu pozornost jeho komunikačním typem. Budete překvapeni výsledky.

Ztrácení se v příliš potlačené osobnosti

Další příčinou proč se dítě může pořezávat bývá jeho problém s prožíváním, s přijímáním svého těla jako následek potlačování své osobnosti. Někdy to může být z důvodu přílišné direktivnosti v rodině, častěji to bývá následky manipulativního jednání rodičů, někdy to může být i tak, že dítě samo mylně výhodnosti situaci v rodině a začne se přizpůsobovat něčemu, co po něm ani nikdo nechce, nicméně v něm narůstá vnitřní tlak. Dítě se v tomto případě podřezávání přesvědčuje, že ještě něco cítí. Někdy může jít i o následky zneužívání.

Rada: Podívejte se, zda nechtěně příliš netlačíte nebo nespadáváte do manipulativního chování. Ale především se zamyslete nad tím, zda dítěti dopřáváte rozvoj jeho osobnosti. Nepromítejte do něj své nesplněné touhy a přání ze svého dětství.

Šikana

Pokud dítě zažívá šikanu a není schopno tuto skutečnost ventilovat, může jeho bezmoc přejít až do sebepoškozování. A to ať již z toho důvodu, že nemá k nikomu dostatečnou důvěru nebo proto, že není doma vyslyšeno. Z praxe však víme, že tento projev nebývá tak často, jako ostatní.

Rada: Udržujte doma atmosféru důvěry, aby se vám dítě mohlo svěřit se svými věcmi, aniž byste je nějak posuzovali.

Trestání se

Velmi zákeřné a skryté je toto sebepoškozování spojené s trestáním se. Dítě si vytvoří pocit viny a jakékoliv projevy slabosti nebo selhání řeší sebepoškozováním – pořezáváním.

Rada: Nepřenášet na dítě zodpovědnost, která mu nepřísluší. Nevyžadovat perfekcionismus a dovolit mu dělat chyby. povídejte si o tom, co se komu v rodině nepovedlo a jak to kdo řešil.

Sebepoškozování neberte na lehkou váhu. Většinou je to již vyhraněná forma komunikace dítěte směrem k rodiči, jíž říká – nenasloucháš mi, nevidíš, co se mi děje, nechápeš mne, nevnímáš mne. Já už nevím, jak jiných bych získalo tvoji pozornost. Sebepoškozování má tři fáze. První a počáteční je demonstrativní poškozování. Nechci si ubližovat, ale považuji to za jediné možné řešení k upoutání pozornosti. Druhá fáze nastává, když tato pozornost nepřichází a dítě se začne propadat do spirály depresí. Už nejde o to něco demonstrovat, protože to nemá cenu. Nenalézá východisko a vnitřní konflikt, který vytváří zkratované myšlení a jednání a vede k realizaci sebepoškození, pořezávání. Cílem je v tuto chvíli úleva. Třetí fází je návyk tohoto chování. Dítě se zacyklí ve svém sebepoškozování a ačkoliv mu ubližuje, je zároveň něčím známým a blízkým. Jakmile se dostane dítě do této fáze, jen obtížně se mu vystupuje ven.

V každém případě si dítě nedokáže pomoci samo a potřebuje pomoc. Rozhodně nedoporučuji rodičům snažit se to řešit po svém , napácháte naopak ještě mnohem více problémů. Požádejte o pomoc.

Využijte pomoci Životních map