Etika učitele

I když je etika a filozofický náhled na ni mnohem mladší než pedagogika jako taková, je od počátku její přirozenou součástí, nad kterou se člověk vždy zamýšlel, hodnotil ji nebo jiným způsobem zkoumal. Konec konců, je to věčný rozpor, který již po mnoha set i tisíc let názorové rozděluje myslitele i ”prostý lid”. 

Etika je důležitá v osobním životě, v pracovním, a zvláště pak v profesi pedagoga, který jako autorita je tím, kdo se stává morálním nebo nemorální vzorem pro studenty.

Proto je vhodné zamýšlet se nad současným pedagogem – učitelem právě v kontextu etiky a morálky.

Když jsem se zamýšlel nad způsobem, jakým pojmu tuto esej rozhodl jsem se pro trochu netradiční pojetí. Více než konkrétní výstupy, tedy tvorba kodexu mne zajímala polemika a spíše filozofické směrování této eseje. Cílem tohoto článku tedy není vytvoření vlastního etického kodexu, ale jde o nástin a osobní polemiku nad obecným problémem etiky v podobě etického kodexu učitele.

Úvaha nad etikou v podobě etického kodexu učitele

I když ve většině škol neexistuje etický kodex učitele, bylo by přinejmenším vhodné, aby v nějaké formě na školách existoval. Na tom se shodne i značná část ředitelů. Ovšem než přistoupíme k nějakému výčtu toho, co by takový kodex měl obsahovat a v jaké formě, veďme chvíli polemiku o tom, co můžeme považovat za etické.

Už vlastní rozdělení na dva pohledy, pohled žáka a pohled učitele, nám přináší jistý rozpor. Co se může zdát etické učiteli, nemusí se zdát etické žákovi a naopak. Z čeho vychází etika učitele? Z čeho vychází etika žáka? Je to vrozená záležitost nebo získaná? Rodí se s jakousi vlastní, vnitřní a přirozenou etikou? A je li naopak získaná, pak se můžeme ptát, kde a jak byla získána.

Etika nebo morálka?

Malé dítě má pravděpodobně jednu jedinou etickou normu, dá li se to tak říci, a tou je přežití. Během života je pak rodiči a okolím vedeno k tomu, co je a co není etické. Má to však jeden háček. Je to etika podle někoho. Kde se vzala tato jeho etika? Naučili ho to jeho rodiče a jeho okolí, především v jeho dětství. Můžeme tedy spekulovat, že jde především o soubor postojů určité společnosti. Ano, balancujeme tu vlastně na hraně toho, co je etika a co je morálka. Protože další dilema, do kterého bychom se mohli pustit, je dilema, zda to co je morální je také etické. To však překračuje rámec této práce. Přijměme tedy tezi, že pracujeme se zjednodušenými pojmy.

Abychom k tomu mohli přistoupit, potřebujeme si nadefinovat pojem etika a etické normy. Protože pokud hovoříme o etice, rozumíme tím vlastně disciplínu filozofie, která zkoumá morálku. Etika se nám tak “přelévá” do etické normy. Tedy jakýsi vnější názor na morálku. Etická norma ale nerovná se morálka. Tím se posouváme k významu slova morálka. Vypůjčíme si popis z filosofického slovníku, který popisuje morálku  jako: “Soubor pravidel chování, buď příznačných pro určitou dobu nebo kulturu, nebo považovaných za obecně platné.”    

Můžeme tedy uvažovat nad tím, že to, co nazýváme morálkou, je ovlivňováno rodinou, společenstvím, kulturními zvyky, určitou epochou atd. Z tohoto pohledu je tedy eticky kodex učitele souborem etických principů. Jde tedy o etický systém daného kulturně společenského prostředí.

Zkusíme si tedy nastavit virtuální etický kodex pro učitele a vznést polemiku pro a proti jednotlivým položkám z několika pohledů. Pohled učitele, pohled žáka, pohled ředitele, případně další.

Etický kodex si zde můžeme zjednodušeně rozdělit na psaný, nazval bych to až institucionální a nepsaný, vnitřní, vyznávaný čistě a jen vlastní osobou pedagoga. Zde by šlo o individuální postoj jednotlivce, který může mít své skryté temné stránky, které považuje u sebe za etické, nebo sám sebe přesvědčující, že je etický. Důvody těchto jeho postojů zde nebudu podrobovat zkoumání, ale zaměřím se na etický kodex institucionální, tedy ten, který přeneseme do instituce školy.

Podívejme se na etický kodex z pohledu ředitele školy. Co takový ředitel školy bude pravděpodobně upřednostňovat? Z čeho vlastně vychází? Jaké očekává chování a jednání a kde je zdroj těchto jeho očekávání? Zdroj jeho očekávání pravděpodobně vychází z kombinace postojů získaných v dětství, zkušeností a názorů převzatých v dospívání a samozřejmě názorů získaných od autorit, jako jsou například pedagogové na vysoké škole, kde studoval. Autoritářský ředitel by automaticky stavěl na těchto předpokladech. Vedení na demokratických základech by pak pravděpodobně zohlednilo názory celého pedagogického sboru. Tím by došlo k jistému koncenzu, tedy shodě na základních principech mravních.

Nicméně vraťme se k vlastnímu požadavku ředitele na etický kodex. Byl by to tedy nejspíše etický kodex, který je zaměřen na pedagogy. Co ale etický kodex pro žáky? Jde o legitimní a smysluplnou úvahu? Ze svého úhlu pohledu to vnímám jako užitečné a prospěšné. Tato část však není součástí původního zamyšlení a proto se jí nebudu zde více zabývat.

Etický kodex pedagoga. Jaké oblasti by měl ctít? Uvažujeme tedy nad těmito oblastmi:

• Vztah mezi pedagogy
• Vztah pedagog – žák 
• Vztah pedagog – rodič
• Vlastní profese pedagoga
• Pedagog a jeho osobní morální profil

Etický kodex pedagoga – vztahy mezi pedagogy 

V oblasti vztahů mezi pedagogy bychom mohli pro etický kodex uvažovat o několika “položkách”.

Budu ctít své kolegy

Polemika: Mám je ctít vždy, nebo jen, když sami dodržují etický kodex? Mám je ctít v profesní, nebo i osobní, lidské rovině?

Nebudu vyvolávat spory a konflikty mezi kolegy

Polemika: Spory a konflikty jsou přirozeným sociálně – komunikačním jevem. Jak rozlišíme spor a polemiku? Můžeme vždy reálně dodržet tento požadavek?

Budu pomocí pro začínající pedagogy

Polemika: Má každý z pedagogů osobní prostor a možnosti k takovému závazku? Neměli bychom spíše lépe připravit začínajícího pedagoga už ve škole, aby následně nemusel učit se za běhu vyplňovat třídní knihu a další nutné dokumenty? Ale ano, je určitou profesionální ctí pomoci kolegovi. Otázkou je, zda to mít jako taxativní požadavek.

Etický kodex pedagoga – vztah mezi pedagogem a žáky

 Také vztahy mezi pedagogy a žáky zasluhují pozornost, proto se pokusíme je zahrnout do etického kodexu.

Budu ctít osobu a individualitu každého žáka

Polemika: Myslím, že jde o naprosto základní a legitimní záležitost. A měl by ji přijmout každý pedagog, vstupující do pedagogické profese. Nedokáži si představit, že by někdo s tímto požadavkem nesouhlasil.

Budu spravedlivý v přístupu k žákům a nebudu upřednostňovat nebo naopak opomíjet žádného z žáků.

 Polemika: Opět bych si dovolil tvrdit, že jde o požadavek legitimní a nanejvýš oprávněný.

Etický kodex pedagoga – vztah mezi pedagogem a rodiči

Budu předávat informace rodiči o jeho dítěti úplné a nezkreslené.

Polemika: Má dítě právo mít některé věci řečené pouze mezi ním a pedagogem? A naopak, má rodič právo vědět úplně všechno o svém dítěti? V každém případě však požadavek o nezkresleném předání můžeme považovat za oprávněný.

Při rodičovské schůzce nebudu veřejně poukazovat na konkrétní děti, srovnávat je a nálepkovat.

Polemika: Bývá nedobrým zvykem některých pedagogů vytahovat osobní neshody s některými dětmi veřejně na rodičovských schůzkách. Tak jako nálepkování – špatný žák, hloupý žák a pod. I když to bývá v dobré víře, nepovažuji to za správné ani pedagogické. Tento požadavek bych osobně velmi podpořil jako součást etického kodexu pedagoga.

 Etický kodex pedagoga – vlastní profese pedagoga

Nebudu učit pod vlivem alkoholu nebo omamných látek.

Polemika: Tady asi není polemika

Budu objektivní

Polemika: Otázka je, co je to objektivita. Ale minimálně to může znamenat respektování i jiné cesty k výsledku, pokud je správná a nevyžadování striktně pouze svého osobního postoje k řešení. A za tuto objektivitu bych se v kodexu jistě přimlouval.

Budu se snažit o výuku, která nebude pouhým memorováním, ale budu se snažit žákům předat rozhled a podporu kreativního myšlení.

Polemika: Tradiční pedagogika herbartismu by již měla ustoupit moderní pedagogice, zmírnit datovou přetíženost žáků a umožnit spíše kritického myšlení ve spojení s možností filozofických debat s pedagogy. Otázka je, nakolik by se to mělo odrazit v etickém kodexu.

Etický kodex pedagoga – osobní morální profil pedagoga

Osobní morální profil je unikátní a osobní záležitostí a nejsem si jistý, zda má místo v psaném etickém kodexu pedagoga. Těžko i říci, zda má ředitel právo vyžadovat při přijetí nebo v průběhu pracovního poměru formální splnění požadavku na určitý osobní morální profil pedagoga. Dokážu si to představit, pokud by to nikdo nevnímal jako diskriminační.

Závěr – zhodnocení

Tento článek jsem pojal jako polemiku nad tématem etického kodexu pro pedagogy. Po této polemice jsem dospěl k závěru, že nemůžeme vytvořit etický kodex pro pedagoga jen tak mimochodem. Musíme zohlednit a důkladně probrat jeho mnoho aspektů s celým pedagogickým sborem. I normy vzešlé z dobrého úmyslu mohou být obtížné, zavádějící nebo dokonce zcestné.

Doufám, že podobnou polemiku povede každý ředitel spolu se svým pedagogickým sborem. Jednostranné nařízení ředitele bych nepovažoval za nejšťastnější. A to jak z pohledu vlastní motivace k jeho dodržování pedagogy, tak pro nebezpečí jednostranného pohledu na to, co je a co není morální.